Homeopatický lék - je připraven ve formě kapek nebo granulí laktózového cukru (Saccharum lactis).

Energoinformační vzorec léku - je podstatou léčebného efektu a je navázán na nosič (kapky nebo granule laktózy) speciální technikou potenciace, což je proces, který nemá nic společného s chemickým procesem ředění v roztoku (nepochopení rozdílu mezi chemickým ředěním a homeopatickou potenciací pak vede k argumentaci odmítající léčebné účinky homeopatie).

Homeopatický lék - mohou bez obav užívat i pacienti s cukrovkou.

Homeopatický lék - na delší dobu neukládejte poblíž silnějších zdrojů elektromagnetického záření (mobilní telefon, mikrovlnná trouba, krátkovlnné vysílačky, zdroje vysokého napětí atd.).

Účinek homeopatického léku - ukazuje se, že černá káva pouze dočasně omezí působení homeopatického léku, po odeznění vlivu kávy (kofeinu) však homeopatické působení pokračuje jakoby k přerušení vůbec nedošlo. Případné použití černé kávy jako antidota homeopatického léku tedy není příliš efektivní. Při podávání léku by měla být ústní dutina zcela prosta zbytků potravy a chuťových stop.

Homeopatický lék - lépe nepolykáme. Kapky nebo granule nakapeme/nasypeme pod jazyk a necháme zvolna rozplynout.

Homeopatický lék podávaný kojencům - nejlépe jest rozdrtit kuličky mezi dvěma lžičkami na prášek a nechat slíznout. Pokud lžička vyvolává dávící efekt, pak je možné obalit navlhčený malíček v rozdrceném prášku a vložit do úst jako dudlík.

Homeopatický lék - je neškodný, je bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Ošetřující homeopat však musí zvažovat případné kontraindikace u pacientů v těžkém zdravotním stavu.  V souvislosti s možným přechodným zhoršením příznaků nemoci před jejich konečným odezněním v souladu s tzv. Heringovými zákony průběhu léčby je třeba volit intenzitu léčby odpovídající vitalitě a zdravotního stavu pacienta. Nemoc odchází na rozdíl od běžné alopatické léčby navždy, jde tedy o úplné vyléčení. Příznaky nemoci však odeznívají často přes konkrétní energetickou dráhu těla. Pokud je na této dráze orgán s vážněji rozvinutou patologií (např. plíce po opakovaných zápalech plic), měla by být přechodná zátěž tohoto orgánu způsobená vlivem tzv. dočasného homeopatického zhoršení dávkována tak, aby pacient prošel tímto zhoršením bez vážnějších problémů.  Zvláštní kapitolou  jsou kontraindikace u psychiatrických onemocnění, kde přechodné zhoršení po podání homeopatického léku může nabýt velice nepříjemné podoby. Protože symptomy nemoci odcházejí v opačném pořadí, než se projevovaly při rozvoji patologie, mohou takto vznikající dočasné komplikace bez předchozí přípravy zaskočit pacienta i jeho blízké a mohou si vyžádat neobvyklou míru statečnosti a důvěry ve zvolený léčebný postup. V případě vhodné přípravy a osobního odhodlání se však námaha takovéto cesty vyplatí, neboť homeopatická léčba dává šanci na úplné uzdravení.

Homeopatický lék - mohou používat i těhotné ženy a kojenci. Případné kontraindikace viz předchozí odstavec.

Homeopatický lék - je použitelný minimálně 5 let od data výroby za předpokladu, že není vystaven silnějšímu elektromagnetickému záření (viz výše). Po každém použití je samozřejmě třeba tubu nebo lékovku pečlivě uzavřít a uložit na chladné, tmavé a suché místo. Mnohem větší životnost mají léky uložené ve skle, než v umělé hmotě a to zejména pokud jde o vyšší potence. Lékovky v umělohmotných tubách typu Boiron není dobré skladovat gumičkou svázané k sobě, ale odděleně ve vzdálenosti alespoň 1cm od sebe. Bylo ovšem prokázáno, že i homeopaatika starší 100 let jsou plně funkční.

Homeopatický lék - homeopatie je chápána jako regulační energetická terapie. Vědecké poznatky o léčebných účincích homeopatických monokompozitních přípravků, které mají původ v rostlinné, živočišné i minerální říši, byly získány a) zkoušením léků na zdravých lidech (sledování a analýza příznaků vyvolaných lékem) - tzv. "provingy", b) dlouholetými mezinárodně sdílenými zkušenostmi z homeopatické praxe (účinné podání léku nemocným) a c) přímou aplikací poznatků toxikologie. Souhrn těchto poznatků tvoří tzv. obraz léku. Soupis obrazů jednotlivých léků pak přináší Materia Medica. Homeopat používá při odběru případu k vyhledání léku podle obrazu pacienta Homeopatického Repertoria.

Účinnost homeopatické léčby - účinnost homeopatického léku při respektování zákona podobnosti obrazu léku s obrazem nemoci není spojena ani tak s velikostí dávky léku (jak jsme zvyklí uvažovat v běžné alopatické medicíně), ale spíš s četností podávání a zejména s výší potence léku podle pravidla: "čím vyšší potence, tím účinnější lék". Obvyklý protiargument alopatické medicíny, že  - lék je ředěný opakovaně "až tam nic není" a tudíž není co by léčivě fungovalo - je hrubým nepochopením procesu přípravy homeopatického léku. Potenciací léčivé látky (tzv. matečné tinktury)  dochází k oddělování vibračního vzorce (energetického pole ve fyzikálním smyslu) léčivé látky od jejího hmotného základu a k postupnému zesilování tohoto vzorce až na intenzitu, která má žádaný léčebný účinek. Vazba energetického vzorce na hmotnou bázi totiž zamezuje zesilování tohoto vzorce. Uvědomme si, jak nás determinují zaběhnuté myšlenkové postupy, jejichž správnost již nekontrolujeme. Například se dodnes "selskému rozumu" příčí tvrzení, že světlem lze přeříznout kovovou trubku. A přitom tu už pěkně dlouho máme laser - emituje světlo řekněme jako žárovka, tedy "stejné" fotonové částice. Jen narozdíl od žárovky fotony laserového světla kmitají v jednom směru a to stačí k tomu, abychom byli svědky neočekávaných fyzikálních efektů. Takže jako není ve fyzice "světlo jako světlo", tak není ve farmacii "ředění jako ředění", neboť potenciace není ředěním v chemickém smyslu slova.

Monokompozitní homeopatický lék - je ordinován přísně individuálně na základě pečlivé anamnézy (viz dotazník k pro odběr případu) podle principu podobnosti obrazu léku s obrazem nemoci. Podobné se léčí podobným (Similia similibus curentur).

Kombinované (polykompozitní) homeopatické léky - jsou preparáty sestavované z monokompozitních homeopatických léků o různých potencích na základě klinických indikací (diagnózy nemoci) bez ohledu na podobnost obrazu léků s celkovým obrazem nemoci a konkrétního pacienta. Klasická homeopatie vyžaduje individuální přístup ke každému případu. Při odběru případu pak lékařská (alopatická) diagnóza představuje jen jednu z mnoha potřebných informací a proto klasická homeopatie s polykompozitními léky nepracuje. Není zde totiž respektováno jedno ze základních pravidel: "Jeden lék v jednom čase". Polykompozita však celkem oprávněně nacházejí uplatnění při laické aplikaci, jakou může být např. "první pomoc" při nachlazení a chřipce apod. Taková léčba bude mít  obvykle spíš paliativní (zmírňující) účinek a ve většině případů nevyléčí podstatu nemoci (každá nemoc, i ta obvykle banální chřipka, má svůj kořen v mysli pacienta). Diskutabilní je, zda-li by měly být součástí polykompozit pro laickou aplikaci i monokompozita o vyšších potencích jak je tomu např. v přípravku Oscillococcinum, neboť podání vyšších potencí by měl zvažovat školený homeopat.